PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"To málo, čo viem o hudbe, som sa naučil od THE BEATLES". Na tento výrok z jedného starého rozhovoru s producentským mágom Rickom Rubinom si chtiac-nechtiac musím spomenúť vždy, keď počúvam album "Minutes To Midnight" od kontroverzných Američanov LINKIN PARK. Výsledok jednej z najočakávanejších spoluprác v roku 2007 narazil v podstate podľa predpokladov na diametrálne odlišné reakcie. Kritici ho roztrhali v zuboch, fanúšikovia naopak vyniesli na popredné miesta všetkých možných rebríčkov predajnosti. Rubin vyzliekol LINKIN PARK z ich košatých nu-metalových hábov, odhalil ich až na dreň, v aranžmánoch veľmi často cítiť odkaz tvorby liverpoolskej legendy a jej ranej tvorby - vrstvenie vokálov, melodické linky, vytlieskavanie ako regulérna súčasť skladby... pomenovať ich súčasnú tvár ako zrážku nu metalu s BEATLES možno nie je až taká hlúposť, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať.
"Stripped down production" ako hlavný motív pri tvorbe nového materiálu je určite krokom správnym. Pokračovať tam, kde LINKIN PARK prestali na predchádzajúcom albume "Meteora", by bolo jednoznačne stagnáciou, ak nie je otočkou vzad. Už v jeho prípade (nech bola "Meteora" akokoľvek natrieskaná hitmi a po všetkých stránkach kvalitne dotiahnutá) išlo o nastavovanú kašu, akýsi druhý diel šokujúceho, štýlotvorného debutu "Hybrid Theory". LINKIN PARK sú progresívnym zoskupením inteligentných umelcov, to je z ich novinky jednoznačne cítiť. Sú premýšľaví (niekedy možno až príliš), dospeli a v roku 2007 chcú hrať muziku zodpovedajúcu ich veku. Metalovú dravosť aby človek na "Minutes To Midnight" lupou hľadal - aj pri emociálne najdrásavejšom momente celého albumu, keď Chester v úvodnej "Given Up" reve z plných síl "put me out of my misery" musíte premýšľať, o čom to tento šťastný otec štyroch synov, módny dizajnér a majiteľ odevnej značky vlastne točí. Oveľa uveriteľnejšie sú tak pokojnejšie, priam baladické polohy v kúskoch ako "Leave Out All The Rest", "The Little Things Give You Away", "In Between" (skvelý, precítený Shinodov vokál) alebo "In Pieces". Práve tie výrazne dominujú celému albumu, ktorý je tak v konečnom dôsledku mäkký, melancholický, príjemne zadumaný - ako pohľad na tmavý oceán pri zapadajúcom slnku. Ostrovčeky pulzujúcej energie (prvý singel "What I´ve Done", veselý party song "Bleed It Out" či skvelá koncertná rezačka "No More Sorrow") tu paradoxne fungujú ako krátke nadýchnutia pred opätovným ponorením do krásne smutnej nálady.
Hoci to v niektorých momentoch celé riadne kríva - vykrádanie U2 a ich "With Or Without You" v (paradoxne napriek tomu výbornom) kúsku "Shadow of The Day", možno úplnou náhodou vypožičaná melódia v slohe "No More Sorrow" od DEPECHE MODE z ich hitu "Strange Love", politickou agendou a americkou pompéznosťou pretekajúca Shinodova repovačka "Hands Held High", alebo presladená úvaha o tom, aké to je byť sám na Valentína (sic!) v inak veľmi podarenej "Valentine´s Day" - album "Minutes To Midnight" komplexne jednoducho výborne funguje a v prípade mojej maličkosti dokonca patrí k najpočúvanejším titulom tohto roku.
Čas ukáže, do akej miery bol krok s Rickom Rubinom (mnohými možno aj právom považovaného za producenta za svojím zenitom) správny. Z pohľadu predajných čísel môže byť kapela viac ako spokojná. Naživo im to hrá taktiež fantasticky (viď. report z tohtoročného Nova Rocku). Má teda zmysel riešiť nejaké kritiky od pisálkov, ktorí určite počuli tisíce lepších popových či rockových nahrávok?
"Stripped down production" ako hlavný motív pri tvorbe nového materiálu je určite krokom správnym. Pokračovať tam, kde LINKIN PARK prestali na predchádzajúcom albume "Meteora", by bolo jednoznačne stagnáciou, ak nie je otočkou vzad.
8 / 10
Chester Bennington
- spev
Rob Bourdon
- bicie
Brad Delson
- gitara
Joe Hahn
- dídžejing, programovanie, sample
Phoenix
- basgitara
Mike Shinoda
- spev, rap, gitara, klávesy
1. Wake
2. Given Up
3. Leave Out All The Rest
4. Bleed It Out
5. Shadow Of The Day
6. What I´ve Done
7. Hands Held High
8. No More Sorrow
9. Valentine´s Day
10. In Between
11. In Pieces
12. The Little Things Give You Away
The Hunting Party (2014)
Living Things (2012)
A Thousand Suns (2010)
Minutes To Midnight (2007)
Collision Course (2004)
Meteora (2003)
Reanimation (2002)
Hybrid Theory (2000)
Hybrid Theory EP (1999)
Xero Sampler Tape (1997)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Warner Bros. Records
Stopáž: 43:28
Produkce: Rick Rubin & Mike Shinoda
Studio: The Mansion at Laurel Canyon & NRG Recording Studios
Jolly good. Zní to dospěleji, pokorněji, promyšleněji, není to tak vykalkulované jako předchozí desky. Nicméně LINKIN PARK mají svoje limity a žádný velký art z nich nebude, ačkoli se zdá, že je to právě do končin více výběrových jaksi táhne. "Minutes To Midnight" je rozhodně trochu zajímavá, trochu překvapivá a trochu nudná deska.
Třetí deska LINKIN´PARK pro mne znamená jednoznačnou ztrátu pozic vydobytých předchozími díly (alespoň co se týče studiové práce), protože jejich pověstná hitovost, drive a zvuk plný poslechově atraktivního bombastu byli doposud jejich největšími zbraněmi. Zde neni z toho ani jedno. Nemůžu se zbavit dojmu, že současní LINKIN´PARK hrají hudbu, kterou jim zkrátka někdo na poslední chvíli poradil. Plytkost celého kompletu stvrdil hned na začátku lacině angažovaný videoklip k "What I´ve Done" (jinak jediné ze dvou kvalitních písní), kde se kapela pozastavuje nad znepokojivou situací naší planety. Doprdele, tahle kapela byla nejsilnější když bavila, když z jejich hudby praskali okení tabule a lítaly cihly ze stěn, tak co je sakra tohle? Snaha o jakousi humanitární glosu? Nevěřím jim to prostě ani trochu. Ale na tomhle mé znechucení z jejich novinky nestojí. Tím pravým důvodem je skutečnost, že je prostě nudná, nic víc. Jediná dobrá skladba je párty vyřvávačka "I Bleed It Out", jinak přihlížíme kilogramům bezpečné vaty, která neoslní, neurazí. Hned první "Given Up" je směšný zvukově ořezaný kolovrátek bez nápadu. Následuje "Leave Out All The Rest" nemožná balada kde Chester artikuluje jako třídní šprt na školní besídce. "Shadow Of The Day" mi přijde jako výplod na zakázku pro soutěž talentů American Idol a "No More Sorrow" u mne svým navztekaným výrazem akorát vyvolá ironický úsměv, protože jí chybí uvěřitelnost ranných děl. Poslední čtyři skladby snad slouží k uspání posluchače nebo možná jejich otupění, kdo ví? Není v nich totiž ani stopy po nějakém vyústění, smysluplné gradaci. Chyba tedy nevězí v částečné změně stylu a ubrání na zvuku a důraze, ale v absolutně špatných a plytkých skladbách, protože ať nyní hrajou LINKIN´PARK jakkoliv tvrdě, vždy jde o neosobní povrchně podanou blbost. Nejhorší album jaké v posledních dvaceti letech Rick Rubin produkoval. A to jeho práci bedlivě sleduji (DANZIG, AC/DC, THE CULT, SLAYER, RHCP, THE MARS VOLTA...). A ještě něco - mluvit o podobnosti tohoto díla s tvorbou U2 či BEATLES je podle mne to samé jako říct, že Petr Bende je český Bono.
Dobrá popová deska s přiléhajícím názvem. Opravdu se dobře hodí k posledním minutám dne stráveným s dívčinou a sklenkou vína předtím,než definitivně vlezete do postele. Ubylo tvrdších a hip-hopovějších poloh, ale to je asi jenom dobře. Komerce? Ano, ale taková, která drží prst na tempu doby a narozdíl od výblitků typu MANOWAR nebo RHAPSODY OF FIRE nemá za sebou stádo blbečků, který Vám budou říkát "Ty wole co to plácás, to je přece pravej, tvrdej,true metal".
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.